Jan Vičar – laureát 26. Ceny Vladimíra Boudníka
Laureátem 26. Ceny Vladimíra Boudníka je pan Jan Vičar.
Za významný tvůrčí přínos v oblasti grafické tvorby.
Za přesvědčivý a výrazný soubor grafických děl objevného výrazu či formy bez časového a generačního omezení.
Jan Vičar, *1967 ve Svitavách, studoval na AVU v Praze, Ateliér krajinomalby (doc. Hodonský), Ateliér grafiky (doc. Lindovský), řadu let se věnoval pedagogické činnosti, naposledy jako vedoucí Ateliéru grafiky, PF MU v Brně. Žije a pracuje převážně v zahraničí. Aktuálně připravuje výstavu v Paříži k udělené ceně Maria Avatiho Akademí Académie Des Beaux Arts. Získal tak nejvyšší ocenění za grafickou práci na světě.
Jan Vičar – laureát 26. Ceny Vladimíra Boudníka – video
—
Cena Vladimíra Boudníka – Jan Vičar
Cena Vladimíra Boudníka, udělovaná od roku 1995 osobnostem české grafiky, vyvolává díky svému názvu už předem představu o povaze díla jejího laureáta. Je to především experiment, který byl i bytostným základem a hybatelem celé grafické tvorby Boudníka, tohoto výjimečného umělce a zakladatele jedné z kapitol české moderní grafiky v druhé půli dvacátého století.
Jan Vičar tuto představu svým nekonvenčním uchopením a rozvíjením potenciálu grafického média jednoznačně naplňuje. Při konfrontaci s jeho grafikami, případně s reliéfními matricemi, které lze stejně jako u Boudníka považovat za autonomní umělecký artefakt, je zřejmé, že zažitá, víceméně tradiční pravidla grafiky jako by pro autora neexistovala. Využívá všechny dostupné možnosti. Experimentuje s materiálem svých matric, stejně tak s grafickými rastry, které vznikají v krajních mezích možností od motorové pily až po soustředěné systematické a pracné vyrývání vybrané matérie. Při vlastním tisku pak často autor záměrně popírá a zaměňuje pravidla jednotlivých technik tisku z hloubky a z výšky, která se promítají do výsledné podoby.
V tomto neustále se proměňujícím tvůrčím experimentu zaujme na první pohled také další neobvyklá kvalita grafik. Velkoformátové dřevořezy a linoryty, případě další inovativní grafické techniky osloví nejen neobvyklým rozměrem, ale zároveň, kromě specifického grafického rukopisu, svými „malířskými kvalitami“ grafického díla. Ty je posouvají na samu hranici mezi grafikou a malbou. Kombinace rytých rastrů a malířského vrstvení barevných ploch, je tak jen dalším dokladem neortodoxního přístupu ke grafice, který Vičar získal již během svého kombinovaného studia v ateliéru malby u Františka Hodonského a grafiky u Jiřího Lindovského. Autorovy zásahy do matrice v průběhu tisku, využití barev ve finálním otisku a využívání různých podkladů pro fixaci spolu s omezeným nákladem popírá tradiční multiplicitu grafického díla a dodává mu povahu spíše unikátního uměleckého díla.
Vizuální vrstevnatost grafického projevu tak ve výsledku podtrhují příběhy, které nám ve svých konceptuálních pracích Jan Vičar předkládá, a to ať v rovině osobního sdělení nebo prostřednictvím literární či výtvarně symbolistní ikonografie. Často čerpá náměty ze svých mnoha cest nebo z odkazů na lidovou tvorbu, především na lidové písně. Ať je inspirací cokoliv z jeho repertoárů, ve Vičarově grafice jde vždy o obsahově i formálně provázaný celek, který zaujme neotřelou kreativní invencí a experimentální formou.
PhDr. Hana Larvová, členka poroty
—
Komise Ceny Vladimíra Boudníka 2020 ve složení: loňský laureát Ondřej Michálek, Lenka Vilhelmová, MgA. Jana Hubatková, Mgr. et. Mgr. Petr Ingerle, Mgr. Markéta Kroupová, PhDr. Ivan a PhDr. Hana Larvová
dále nominovala na 26. Cenu Vl. Boudníka: Šimona Brejchu, Oldřicha Hameru, Danu Chatrnou, Miloslava Polcara, Miloše Šejna a Martina Velíška.
