Josef Hampl nás v pondělí opustil. Děkujeme mistře, bylo nám ctí ❤️
V pondělí 25. 3. 2019 zemřel Josef Hampl (nar. 1932). V ateliéru měl dokonalý pořádek, sbíral africké umění. Mluvili jsme o jeho přátelství s Boudníkem a Kolářem. Z knihy Stará garda (Argo, 2016), foto Hynek Glos.
„Vystavovali jsme v dělnických klubech ve Vysočanech. A já vždy vystavil dřevořezy reálných věcí a abstraktní struktury. Boudník povídá: ‚Do prdele, to se musíš rozhodnout!‘
V Pragovce měli překrásný ateliér, kde jsem byl každý den. S Boudníkem jsem se prvně setkal právě, když měl ve fabrice výstavu. Když jsme s Boudníkem chodili na pivo, věčně si půjčoval. V hospodě pak dluhysplácel grafikami. Oni je pak naštvaně zmuchlali… Vidíte, dnes se žádný grafik neprodává za tak vysoké ceny jako se prodává právě Boudník. Byli jsme s Boudníkem velmi suverénní, považovali jsme se za vysočanskou avantgardu. Lidi kolem nás, Hrabal a ostatní nás v tom přístupu podporovali. Sebevědomí mládí. Moje věci byly ovšem zpočátku Boudníkovi poplatné a podobné, později jsem se snažil od něj odlišit.
Jak si vysvětlujete, že sídlo abstraktního umění bylo začátkem 50. let ve fabrice, nikoliv v nějakém sofistikovaném prostředí?
Grafik K. V. udělal po letech výstavu v Hollaru, byl jsem u toho, když tam prováděl cizince a říkal, že tady strukturální grafiku zaváděl. Povídám, až tu zas bude něco zavádět, ať nám vzkáže, rádi bychom se zúčastnili. ‚Vy jste to měli snadný,‘ odpověděl tehdy, ‚byli jste ve fabrice, na vás nikdo nemoh’. Ale já byl na volný noze a musel se uživit.‘ Opáčil jsem, že ve fabrice by ho zaměstnali kdykoliv.
V tehdejší době ovšem bylo běžné, že vzdělané lidi mohl člověk potkat ve vězení nebo ve fabrice, zatímco dělnické kádry předsedaly soudům a univerzitám.
Měl jsem v jídelně fabriky výstavu, přišel tam i jeden inženýr, povídá, že jezdí po celém světě a takové blbosti nikde neviděl. ‚To je tím, pane inženýre,‘ vysvětluju, ‚že blbci jako vy můžou jezdit po celém světě a stejně nic nevidí.‘ Běžným lidem se to ovšem líbilo, viděli, že pracujeme s jejich nástroji.
Čili dělníci viděli ve vašich grafikách otisk svého vlastního světa.
Viděli, že pracujeme s jejich nástroji, materiálem. Pracuju kladivem stejně jako ty, razím do desky. Oni řezali a my jsme sbírali odřezky, které jim upadly od ruky. Kladivem nebo pod lisem jsme vyráželi profily odřezků do plechu, kladivem nebo pod lisem. Možná právě ti nedotčení a nepoučení tím, jak má vypadat umění, to byli schopni vnímat.
(o Kolářovi)
„Dokázal být nepředstavitelně kritický. Ve Slávii mu někdo něco vyprávěl a on klidně řekl ‚Co to kecáte, člověče?‘ Ale zároveň byl inspirativní. Když Vaculík chodil a naříkal, že nemá co psát, povídá mu, ať píše deník. Tak vznikl Český snář. Spoustě lidí takhle pomohl. Chodili jsme mu s Boudníkem ukazovat naše věci. Kolář například koupil lepty ze starých lékařských knih o lidských útrobách, dal je Boudníkovi a řekl mu, ať na to natiskne ty své grafiky. Pojmenovali to Derealizace, ale celé to inicioval Kolář. Nikdy vlastně nepřestával pracovat. ‚Já budu něco dělat, jestli ti to nevadí, támhle si nalej skotskou a povídej mi něco.‘ Tak si pamatuju návštěvy u Koláře. Když nebyly výstavy, vystavovalo se po bytech. Kolář přišel taky na mou výstavu. „Hergot, Hampl, na to se dá koukat, člověče.“ Říkám, že jestli se mu něco líbí, tak mu obraz daruju. Podivil se, že bych na tom byl tak dobře, abych rozdával s tím, že si něco koupí. „Mám tady pět tisíc korun, dostanu za to něco?“ Po letech jsem se u něj doma nenápadně rozhlížel. ‚Co tady furt koukáte?‘ Asi visím někde ve sklepě, že? Odvedl mě do ložnice, kde měl jen bílé obrazy, včetně mého. Povídá: ‚Stačí ti to? Čumím na tebe, než jdu spát a ráno když vstanu, koho vidím? Hampl.'“
Text: Petr Vizina
Foto: Hynek Glos
Zlatá planeta, tisk z matrice, 620 x 450 mm, 1967
Otisk kamene, litografie, kresba, 970 x 700 mm, 1983
Na jedno téma I, šitá kresba, 2000 x 900 mm, 1991
Na jedno téma II, šitá kresba, 2000 x 900 mm, 1991
Recyklace I, litografie, koláž, 1000 x 700 mm, 2007
Recyklace II, litografie, koláž, 1000 x 700 mm, 2007