Pro zadané slovo nebyly nalezeny žádné výsledky

Karel Malich – 22. laureát Ceny Vladimíra Boudníka

V roce 2016 se stal Karel Malich 22. laureátem Ceny Vladimíra Boudníka

Karel Malich – 22. laureát Ceny Vladimíra Boudníka

Rozhlížím se po světě.
Pod tímto osobitým a pro Karla Malicha (*18. 10. 1924, Holice v Čechách) velmi příznačným názvem vznikla jedna ze serigrafií z roku 2008. Autor, který patří mezi významné osobnosti českého umění 20. století, nazývaný jako „vizionář ve věku rozumu“, studoval výtvarnou techniku a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945 až 1949. V roce 1950 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze.
Přestože je vnímán spíš jako autor sochařských objektů, grafika byla vždy součástí jeho práce. Ostatně právě kresba, grafika, grafický design a ilustrace stály v samém začátku jeho umělecké tvorby. Následovala malba, koláže a později reliéfní a sochařská díla.
Koncem šedesátých let vzniká soubor leptů a serigrafií s tematikou bodu a linie, které mají souvislost s pozdější sochařskou tvorbou Karla Malicha.
Malichovy grafické práce se vyznačují puristickou formou, jednoduchostí tvaru a linie. Jeho vesmírem je bílá čistá plocha. I když se jedná o grafiku, je zřejmé, že jde zároveň o vyjádření prostoru, světla a energie, tedy prvků, které jsou pro autorovu práci podstatné. Sám to nejlépe vyjádřil v roce 1972: „Všemi tvary a všemi směry proudí energie, která destruuje, vytváří napětí, odvádí pozornost od tvarů, a vlastně to, co je dané (stará kompozice jakoby, ale v ní ukrytá energie, která způsobuje vytvoření nových tvarů, nových napětí), v sobě ukrývá novou možnost, nový svět, který je mnohem bohatší a zdá se, že nevyčerpatelný.“ V tomto kontextu lze také chápat název grafiky uvedený na začátku textu. Dílo Karla Malicha vnímá bezprostřední pocity skutečnosti a vlastní objevy nových forem výtvarného vyjádření. Nové pojetí se v jeho grafických pracích prolíná a přináší zcela nové možnosti: „Je to v jednom bodě. Není to minulé a nejde to do přítomna. Je to počátek toho a v něm konec. Když se to děje, čas není v tom, tvoří se to a zároveň to není stvořeno. Přechází to z jednoho do druhého, ale ne v čase. Je to transparentní, překrývá, rozděluje, uzavírá, prochází, pulzuje, přelévá, rozprašuje, vstřebává, omílá. Je to rozostřené. Mám takovou krajinu z 60. let. Říkal jsem jí bezčasí – stvoření. Je to první kraji na nakreslená s jiným světlem. To je to nejdůležitější v tom, i když tam je země i obloha, keře, jako stíny, ale ne od stromů. Musím ji najít a znova se na ni podívat.“
(Karel Malich, 1980).

Malichovy světelné vize, ať už grafické práce, reliéfy nebo jeho drátěné plastiky – originální kresby v prostoru, povyšují otázky světla a neustávajícího toku energie na princip kosmu, přírody a naděje na znovuzrození člověka.
Zdeněk Freisleben