Nadace Hollar

…z rozhovoru Aleny Laufrové s Květou Pacovskou

Od 1. 10. 2019 do 1. 3. 2020 proběhne v Coloredo – Mansfeldském paláci výstava KVĚTA PACOVSKÁ – Grafické práce a objekty z 60. let. Historička umění a kurátorka Hana Larvová říká, že to byla Vaše raná grafika, která zformulovala základní východiska, ze kterých celé dílo, zahrnující nejen autorské knihy a ilustrace, ale také obrazy, sochařské objekty a kresby, vychází…

Grafika mě tehdy velice fascinovala, dělala jsem ji ráda, protože tam pracujete s materiálem, stejně jako když to ryjete nebo leptáte. Tenkrát jsem leptala doma ve sklepě, protože jsem měla malé děti a nechtěla jsem, aby se něco stalo. Bylo to krásné období. Chodila jsem potom tisknout do dílny V lesíčku k bratrům Dřímalovým. Chodili tam tenkrát mistři jako František Tichý a další. Tenkrát to byly pro nás hvězdy a s úctou jsme se na ně dívali

Studovala jste malbu, jak jste se tedy dostala ke grafice, kdo Vás k ní přivedl?

V grafice jsem samouk. Ještě v dobách studií na Umprum jsem chodila do grafické dílny a zkoušela si lepty a suché jehly. V grafické dílně se vlastně snoubí spousta černě a špíny s absolutní čistotou. Je to zázrak, když deska projede a odklopí se ten list. Sama jste zvědavá, co se tam obtiskne.

Ale já jsem samozřejmě malířka a všechno u mne vychází z toho prvotního impulzu malířského.

Od hlubotisku jste přešla k litografii…

Napadlo mne, že bych to zkusila. Tam to není tolik o té technice. A je v ní také určitá a velká krása. Přijdete do dílny, nakreslíte to na kámen a tiskař to vytiskne. Chodila jsem pracovat a tisknout do dílny v Říční. Ovšem já jsem nikdy nedělala třeba 200 kusů, k čemuž mne vždycky nutili, když už je to na kameni. Mne bavil ten tisk, ale dělat velký náklad a živit se prodejem, to mne v té době nezajímalo

Vraťme se ještě k Vaší výstavě v Coloredo – Mansfeldském paláci. Jak se na výstavu těšíte? 

Na výstavu se velmi těším a hlavně se těším, že mohu vyvětrat grafiky, které jsem sama už dlouho neviděla, a ležely celá léta v šuplíku

Jsou ty grafické listy barevné?

Rozhoduji se emotivně, ale v případě grafiky je to taková stříbrošedá a šedavé tóny, které vycházejí z kovu. To je dané tou technikou.

Byly Vaše lepty a suché jehly z šedesátých let někdy vystaveny?

Ano, v Hollaru, někdy snad na konci šedesátého a sedmdesátého roku. Co se týče Hollaru, členkou jsem už dávno. Do spolku jsem se dostala tak jako většinou všichni, co se mnou tenkrát tiskli v dílně u Dřímalů.

V  kolekci, co bude vystavena, mám i některé vzácné tisky, které ještě tiskl Mario Pegrassi, strýc bratří Dřímalů. Potom to byl Pavel Dřímal, který mu v dílně pomáhal, ten vytiskl největší část. Tak jsme se seznámili, a potom později to byl i jeho bratr Milan. Některé tisky jsem si zkusila vytisknout sama, ale moje satinýrka netiskla stejnoměrně, tak to bylo jen kvůli přehledu, jak to asi bude vypadat. A pak to překvapení, když to bylo vytištěno profesionálně panem Pegrassim. Byl to takový fajnový člověk a nejvíc mne zaujalo, že měl jeden tvrdý rohlík, který si hřál zároveň s deskou (smích). Vždycky si kousek ulomil… Toho jsem si opravdu považovala, že jsem s ním mohla tisknout

Celý život se pohybujete mezi malbou a grafikou (včetně autorských knih). Je v tom pro Vás nějaký rozdíl, pominu-li formu?

Není, protože když něco dělám, vždy se snažím na to intenzivně soustředit a udělat to co nejlépe. Někdy se mi to povede, někdy víc a někdy míň.

Pracovala jsem podle toho, jak to přinášel život. Když jsem třeba musela být doma z určitých důvodů, tak jsem dělala věci, které se mohou dělat na kuchyňském stole, když jsem uložila děti. Když jsem měla zase volno nebo mi děti někdo pohlídal, tak jsem mohla malovat. Nebo jsem to malovala s nimi dohromady. Stabilní je, že jsem se snažila celý život, pokud to šlo, pracovat každý den. Je to taková každodenní činnost a rytmus. Sám Filla říkal, když nemáte myšlenku nebo nevíte, co budete dělat, tak vás při té práci vás napadají určité možnosti, nebo se vám otvírají určité možnosti, které pak můžete nebo nemusíte použít.

V jednom rozhovoru jste řekla, že soustředěná přítomnost v ateliéru, přemýšlení a zvažování je mnohdy užitečnější než samotná výtvarná práce…

Určitě, protože přemýšlení o věcech a vymýšlení je úžasně krásné, protože tam má fantazie nekonečně možností. Podle mne je to jedna z nejdůležitějších věcí. Hezké u tohohle povolání je, že je v tom i fyzická činnost, že se to musí vytvořit. Že je v tom rukodělná práce. Plocha se musí natřít, plátno se musí napnout a tak dále. Takže jste vlastně takový dělník pro to svoje myšlení.

Když přicházíte do ateliéru, což je víceméně denně, máte jasnou představu, na čem budete pracovat? Ernst Hemingway si nechával na příští den několik vět, aby věděl, jak pokračovat….

To je to nejlepší, že v ateliéru můžete nechat rozdělanou práci. Doma na ni zapomenete, a když se zas vrátíte, tak vidíte, to musím ještě dodělat. A to je úžasné, protože v tom prostředí se vám zdá, že víte jak. A pak, když celý den pracujete, tak zjistíte, že nevíte (smích).

Když pracujete na autorské knížce a pokud obsahuje text, vzniká obraz se slovem paralelně? Jak postupujete? Máte jasnou představu?

Vizuální představa je u mne vždycky prvotní. Slova přidávám jaksi z nouze, že zrovna nemám, kdo by to napsal. A tak mě lidi označují…že taky píšu

Někde jsem četla, že první autorské knížky jste psala pro své děti…

My jsme je vytvářeli spolu, malé, velké, malovali jsme, někdy se nám to povedlo, někdy ne. I texty jsme vymýšleli společně. Moje děti mne také v mnohém inspirovaly

Obdržela jste, většinou v zahraničí, velkou řádku těch nejprestižnějších cen za autorské knížky. Zároveň jste byla zvaná jako pedagog na umělecké školy – do Berlína i do Anglie. Co jste studenty učila, co jim předávala?

Já vlastně nejsem pedagog, a když jsem tam přišla, tak jsem spíš byla jejich kamarádka a snažili jsme se vytvořit něco hezkého společně. A sama jsem to s nimi taky dělala

Na čem právě pracujete?

Teď momentálně na už zmiňované výstavě, a pak také má vyjít moje nová knížka. Z mé strany je hotová, ale knížka než se vytiskne, tak to někdy trvá i rok

Jsou nějaká ocenění Vaší tvorby, kterých si obzvlášť vážíte?

Vážím si všech ocenění, vždycky mám z toho radost a neříkám, že to pro mne nic není. Považuji to za pěkné uznání mojí práce.