Nadace Hollar

vernisáž: ST 29. 6. 2022 v 17 h | Galerie Hollar

výstava potrvá do 31. 7. 2022

kurátorka výstavy: Alena Laufrová

facebook: Naděžda Synecká FB

DOPROVODNÝ PROGRAM: st 13. 6. 2022 v 17 h – komentovaná prohlídka s Alenou Laufrovou, synem Naděždy Synecké Štefanem Sukupem a uměleckým tiskařem Milanem Dřímalem

•

⋅ Naděžda Synecká – grafička s výjimečně širokým záběrem v životě a tvorbě ⋅

Její pohled na život a svět zprvu ovlivňuje křesťanská mystika později východní filozofie, které zásadně působí i na autorčin umělecký výraz. Od mládí do konce života se věnuje a studuje historii, filozofii, poezii, duchovní literaturu, astronomii i přírodní vědy.

Od reálných témat (architektura, figura, antické motivy, zvířata, příroda) se časem odklání a díky celoživotní intenzivní duchovní praxi, nikoliv pouze romantickému zájmu, u ní dochází k propojení života s grafickým směřováním. Dostává se k symbolice základních tvarů, jako je především kruh a elipsa, jejichž komponováním a kombinací, společně s motivem světla v duchovním smyslu slova, ohledává možnosti sebevyjádření. Grafické listy Naděždy Synecké se stávají meditacemi nad vesmírnými silami, přírodními zákony i hlubinami lidského nitra.

Z klasického leptu přechází ke kombinované technice. Suchou jehlu obohacuje o tisk ze šablon z papíru, dokresluje pastelkou. Nechává se vést svojí intuicí, závěrečnou kresbou podporuje energii a účinek tištěného díla.

Jejím nepostradatelným „parťákem“ se stává tiskař Milan Dřímal. Díky jeho zkušenostem a oddanosti řemeslu ve spojení s invencí autorky se v grafické dílně rodí monumentální listy malého nákladu (1–5 ks).

Naděžda Synecká je neúnavnou experimentátorkou toužící po prolnutí vlastního filozofického nazírání s tvaroslovím, které odpovídá jejím výtvarným představám. V zásadní spolupráci s  Milanem Dřímalem hledá možnosti autentické grafické výpovědi. Nepodléhá okolním vlivům, uplatňuje svůj kreslířský talent, cit pro prostor a perspektivu.

•

Sama o své činnosti říká: „Zabývám se barevným experimentálním tiskem. Usiluji o zachycení nezachytitelného, uchopení neuchopitelného. Miluji život, který je úžasným zázrakem. Tvořím s tiskařem přímo v dílně, jde mi o přesah toho, co člověk zná, co není změřitelné a co nemůžeme pochopit a ani vyslovit. Tento způsob tvorby přímo na místě nejvíce odpovídá principu života v jeho neustálé proměnlivosti. Dříve jsem hodně dělala zvířata, tvořila jsem v duchu fantaskního surrealismu, nyní je mým tématem vesmír, který je plný neznámých bytostí. Snažím se o zachycení světla a zvláštní atmosféry nejednoznačného a nekonečného vesmíru. Vytvářím vždy pouze několik tisků, které se také mezi sebou liší barevností nebo v detailu. Jsou tedy všechny originály.“

Grafička, pro niž se dlouholeté cvičení jógy stalo nedílnou součástí života, žije duchovním životem (svědkem jsou i četné deníkové záznamy a poznámky ke skicám). Klade si zásadní otázky existence, touží po absolutnu a v souladu s tím neúnavně vytváří své meditativní kompozice.

Naděžda Synecká je ojedinělým zjevem současné grafiky. Její filozofický postoj k existenci a vlastní tvůrčí práce tvoří obdivuhodný celek.

Je zarážející, že jí dosud nebyla věnována zasvěcená monografie a velká retrospektivní výstava, která by ukázala celé její obsáhlé dílo vzácné jednoty a směřování k zásadním otázkám po smyslu života a jeho plného vnímání a prožívání…

(Alena Laufrová, kurátorka výstavy)

•

Naděžda Synecká (23. 8. 1926 – 11. 9. 2021)

V roce 1963 se stává členkou SČUG Hollar a od roku 2000 vystavuje každoročně také jako členka Nového sdružení abstraktních malířů Praha.

Vystavuje doma i v zahraničí, pravidelně se zúčastňuje mezinárodních přehlídek grafiky například v Hamburku, Vídni, Florencii, Praze, Berlíně, Krakově a mnoha dalších. Za svoji tvorbu obdržela 4x ocenění na soutěži Grafika roku v Praze (v roce1995 to byla Hlavní cena), dále získala čestná uznání za Malé formy a kolekce exlibris v Banské Bystrici, Frederickshavenu a Malborku. V roce 2005 obdržela Cenu Nadace Hollaru a v roce 2009 Cenu poroty Grafix v Břeclavi. Naděžda Synecká vystudovala v letech 1946–50 Akademii výtvarných umění u prof. Vladimíra Silovského, u něhož poté dva roky působila jako asistentka. Další léta coby členka Fondu výtvarných umělců mohla být tzv. na volné noze. Přiřadila se k výrazné skupině grafiček objevujících se od šedesátých let minulého století, jako byla např. Adriena Šimotová, Olga Čechová, Marička Klimovičová, Květa Pacovská, Jaroslava Pešicová, Naděžda Plíšková, Eva Bednářová, Alena Kučerová.