Nadace Hollar

ENERGIE OHNĚ, VODY, VZDUCHU A ZEMĚ
EDUARDA OVČÁČKA
JANA ŠINDELOVÁ
V tomto roce si připomínáme nedožité devadesáté narozeniny mezinárodně uznávaného básníka, grafika, sochaře, malíře, fotografa a typografa, profesora Eduarda Ovčáčka, který se narodil 5. března 1933 v Třinci.

Eduard Ovčáček zasvětil celý život zkoumání univerzálních i komunikativních aspektů grafického projevu, experimentálních textů, vizuální i fonetické poezie. Jeho potřebu komunikace a sdělování nových obsahů charakterizovala osobní angažovanost v organizování skupin, setkání či výstav, stejně jako experimentování s novými technologiemi. Klíčový proces Ovčáčkovy tvorby se odehrává na poli experimentální poezie – vizuální a konkrétní. Spolu s Bohumilou Grögerovou, Josefem Hiršalem, Jiřím Kolářem a Ladislavem Novákem patří Eduard Ovčáček k zakladatelským postavám vizuální poezie československého výtvarného umění šedesátých let. V roce 1960 inicioval spolu s přítelem Milošem Urbáskem výstavu nezávislé bratislavské skupiny umělců Konfrontace a soustavně se věnoval rozvíjení techniky strukturální grafiky a malby. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem Klubu konkretistů a propagátorem serigrafie. Zabýval se obecnými otázkami tvorby a originality, kategorie paměti a její kapacity, výkladu superznaku jako jedné z nejpůvodnějších složek estetického systému teorií informace, které konfrontoval s texty amerických sociologů a filosofů, francouzských intelektuálů, matematiků a kybermystiků, což v kontextu politické situace v Československu a později v období „normalizace“ nebylo lehké. V životě Eduarda Ovčáčka byla podstatná také pedagogická činnost; v letech 1963–1968 vyučoval grafické techniky na Univerzitě Palackého V Olomouci. Nebál se podepsat Chartu 77 a nést následky. Na počátku devadesátých let organizoval provoz nově ustavené katedry výtvarné tvorby na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity a spolu s kolegy přispěl ke vzniku nové Fakulty umění Ostravské univerzity, kde vedl katedru grafiky a kresby, v jejímž rámci založil Centrum serigrafie.

Od roku 1997 do roku 2001 připravoval pracovní setkaní českých i zahraničních umělců, tzv. Workshopy Serigrafie Ostrava. V České republice uspořádal první výstavu věnovanou serigrafii s názvem Česká serigrafie, která byla v reprízách představena doma i zahraničí. Pečlivě budoval archiv a sbírku veřejně prezentoval, například prostřednictvím výstavy Serigrafie Střední Evropy v italském Meranu. Účastnil se řady mezinárodních výstav a sympozií, jeho dílo je zastoupeno v mnoha významných světových sbírkách, například Albertina ve Vídni, Nationalgalerie v Berlíně, The Sackner Archive of Visual and Concrete Poetry v Miami Beach, Le Musée du Petit Format v Nimes, Musée Félicien Rops v Namuru, Stadtgalerie v Bochumi nebo v kolekci Hamburger Kunstsammlungen. Od jeho první autorské výstavy, kterou uvedla Ludmila Vachtová v legendární Galerii na Karlově náměstí v Praze, uplynulo padesát sedm let.

Vzpomínám na profesora Eduarda Ovčáčka, na jeho energii a posedlost vším, co je vizuální, grafické, černo-bílé, barevné, archetypální, přímé, živelné a pravdivé. Vzpomínám na jeho školu, dílny, studenty, perfektně organizovanou sítotiskovou dílnu, tvůrčí a vstřícnou atmosféru a následně další gejzír energie vydané do výstav a katalogů, které organizoval a zajišťoval. Nebál se konfrontace, naopak ji otevřeně přijímal. Své přímé postoje jasně formuloval slovy: Osobnosti, které něco dokázaly, musely investovat celý svůj život a čas do tvrdé a nikdy nekončící práce. Znaky, symboly, písmo, slovo, poezie, informace mě již v mládí přivedly k osobitému výtvarnému projevu v médiu, kterým chci lidem sdělit, že i tato inspirace či fascinace písmeny a grafickými znaky je pozoruhodná a vizuálně hodnotná. Slovo je nositelem informace a informace evokuje myšlenky a myšlenky nás vedou k činům. Zjednodušeně – proces myšlení formuje člověka dobrého i zlého v člověka tvořivého…

Neúnavný propagátor globálního grafického jazyka Eduard Ovčáček charakterizoval jedinečnou událost slovy: Digitální grafické informace zaznamenávají události, které se již nikdy nebudou stejným způsobem opakovat. Smutná zpráva o jeho úmrtí nás nečekaně zasáhla v pondělí 5. prosince 2022, při přípravě lednové výstavy Jubilanti Hollaru 2023. Výjimečná událost, která se již nikdy nebude opakovat, tak zůstává v živé vzpomínce: vzácné setkání s Edou.

V nejhlubší úctě Jana Šindelová