Nadace Hollar

KIKI SMITH
FROM MY HEART
EVA ČAPKOVÁ
Od začátku listopadu 2023 do konce ledna 2024 probíhá ve Státních grafických sbírkách v Mnichově výstava americké umělkyně Kiki Smith (*18. ledna 1954) s názvem From My Heart. Výstava v prostorách Nové pinakotéky je koncipována jako blahopřání k jejím kulatým narozeninám a zároveň je i poděkováním.

 

Před několika lety totiž Smithová věnovala Grafickým sbírkám exempláře svých grafických listů. Instituce tak vlastní její veškeré grafické dílo tištěné reprodukčními technikami. Tuto již unikátní sbírku však v budoucnu obohatí další přírůstky, grafické listy z poslední doby.

Aktuální výstava se soustředí na významné aspekty tvorby umělkyně procházející celým jejím dílem. V první části se kurátoři snažili poukázat na vztah jejích děl k naší minulosti a kulturním hodnotám, v nichž důležitou roli hraje tělesnost. Druhým aspektem je srdce v různých podobách a významech.

Uspořádat takovou výstavu jistě staví kurátora před nejeden problém. Symbol srdce je totiž v současné době nadužíván a devalvován. Srdce je všudypřítomné, a to nejen jako emoji na sociálních sítích. Jedná se však o symbol, jehož vznik se datuje přibližně do období 3.–2. tisíciletí před naším letopočtem. Schematický tvar srdce, jak jej známe, byl patrně odvozen od fíkových a břečťanových listů, jež se v orientálních kulturách využívaly jako ozdoby. Postupně se dostal do Evropy, kde jej převzali Řekové, později Etruskové a Římané. Ve středověku se objevuje srdčitá forma jako metafora lidského srdce. Lidem byly jeho mechanismy dlouho utajeny, pravá podoba jednoho z nejdůležitějších orgánů neznámá, a i proto naši předkové považovali srdce za sídlo duše a přiřkli mu řadu schopností a vlastností, jež mu nepřísluší. Nejsvětější Srdce Ježíšovo je pak předmětem kultu katolické církve a je pevně zakořeněno v křesťanské ikonografii. Stejně tak má srdce své místo i v dějinách umění.

Již při vstupu na výstavu najdeme připomínku významu tohoto symbolu na třech průhledných tabulích z ručně taženého skla z roku 2023, na nichž jsou kompozice vytvořené ze symbolů srdcí a ryb, jež se svou zlatou barvou odrážejí od červeného podkladu. Symbol prvních křesťanů i symbol milosrdenství se tu propojují s barvou odkazující k nadpozemským hodnotám, například k biblickému Novému Jeruzalému.

Do hlavních výstavních prostor návštěvníka dovede chodba, do níž jsou zapuštěny vitríny, které byly tentokrát využity jako místo dialogu či konfrontace autorčiných prací s historickými díly ze Státních grafických sbírek. Otevřelo se v nich dvanáct různých témat. V první vitríně se setkáváme s jedním z velkých německých umělců, Josefem Beuysem. Tedy s jeho portrétem vytvořeným Andym Warholem v technice sítotisku roku 1980, obohaceným „diamantovým práškem“. Tak Warhol pojmenoval použitý skelný prach. Smithová konfrontovala tuto „ikonu“ německého výtvarného umění dvacátého století se svojí prací s názvem Shooting Star z roku 2008, na které znázornila padající hvězdu vytvořenou ze stříbrných třpytek a lepidla. Oba umělci se ve svých dílech záměrně pohybovali na hranici kýče, čímž znovu otevřeli otázky po významu a hodnotě umělecké tvorby. Nalézáme tu narážku na Warholovo tvrzení, že záře diamantu, tedy užitý prostředek, může zastínit zobrazované. Smithová zase ukazuje, že třpyt a krása hvězd nezabrání jejich pádu. Avšak do této konfrontace bychom mohli včíst daleko víc. Jak vyplývá z poskytnutých rozhovorů, právě tato poloha je autorce blízká – nastolit otázky, otevírat témata, ptát se po možných cestách a dívat se na věci jinak.

Pro českého diváka je jistě zajímavá vitrína s grafickým listem s názvem Fall z roku 1999, který Smithová vytvořila pomocí technik heliogravury, suché jehly a akvatinty a na kterém vidíme sedící ženu. Jako protějšek zvolila lept Václava Hollara z roku 1641 s názvem Zima. Český divák snad kurátorům promine, že Václav Hollar byl na informační tabuli označen jako „neznámý středověký umělec“. Smithová prostřednictvím těchto dvou grafických prací poukazuje na problém „lidské křehkosti“, tedy lidského těla ohrožovaného nejrůznějšími nemocemi. Autorka připomíná ergotismus neboli „oheň sv. Antonína“, nemoc, která vzniká po pozření námele a která vedla ve středověku k epidemiím, jelikož nebyla známá její příčina. Člověka dvacátého století ohrožovalo HIV. Smithová na něj neupozorňuje poprvé. Na AIDS zemřeli nejen někteří z jejich přátel, ale také její sestra, což autorku hluboce zasáhlo, a proto toto téma rezonuje i v její tvorbě.

Mezi další témata patří například Příslib spásy, Pod kůží, Člověk a zvíře, Pohádky a další. Smithová zde konfrontuje své práce například s mědirytem Martina Schongauera z konce 15. století, mědirytem Domenica Maria Bonaveriho z roku 1685, grafikou Svatého Jeronýma Abrechta Dürera z roku 1514 nebo ilustrací Ludwiga Emila Grimma z roku 1819. Smithová tak artikuluje vztah mezi historickými představami a dnešními dny, aktualizuje některá témata v řadě různých technik, například v suché jehle, akvatintě, litografii, monotypu, sítotisku, v práci s obtisky, gumovými razítky i tisku pomocí brambor. Podle autorů výstavy pak tyto dialogy vypovídají o tom, že dílo Kiki Smithové je třeba vnímat napříč prostorem a časem a že její umělecký svět je hluboce zakořeněn v dějinách umění a kultury.

Hlavní sál je věnován pouze srdci, které divák může vidět v mnoha podobách a vyobrazeních – v archetypálním i naturalistickém – a navíc i v mnoha technikách. U monotypu Open je srdce součástí kompozice orgánů lidského těla, do kterého divák nahlíží jako do otevřené skříně, najde tu také schematicky a anatomicky zjednodušené ztvárnění srdce v technice monotypu. Jak vyplývá z popisku, umělkyně zde využila mimo jiné tisk za pomocí rajčete (printed with a tomato). Second Choice je název keramické plastiky z roku 1987 složené z různých antropomorficky působících prvků. Další vystavené práce patří do cyklu Playing Cards, který vznikl v roce 2023 v technice suché jehly. Karty a karetní hry jsou totiž jednou z dalších oblastí, kam srdce proniklo. Zajímavé jsou i tři objekty umístěné v dalších vitrínách. Představují ruce držící srdce. Jsou vyrobené z překližky, pojednané laserem a následně acrylovými barvami. Pocházejí z roku 2015. Název cyklu je odpovídající: Heard in Hand, přibližně Srdce na dlani. Umělkyně se tímto dílem nedotýká jen ustáleného výrazu a jeho významu, ale také křesťanského pojetí Milosrdenství. (Jednu verzi z hliníku a částečně pozlacenou, nabízela Pinakotheka v benefiční aukci, kterou uspořádala v listopadu 2023. Odhadní cena činila 29 200 €.) Se stejným motivem se setkáme i na stěně výstavní síně v podobně monotypu kombinovaného s akvarelem a doplněného kresbou tužkou. V dalších kolorovaných monotypech jako Radar Love, Little Bird nebo My Love, se stylizované srdce stává symbolem citů a lásky nejen k lidem, ale i ke zvířatům. Následují drobné kompozice ze srdcí a květin v pastelových barvách vytvořené v technice suché jehly a akvatinty. Cyklus Possession is nine-tenths of the law je vytvořený v technice sítotisku, který autorka následně rozvinula technikou monotypu. Výraz vlastnictví znamená devět desetin práva, poukazuje na fakt, že svá vlastnická práva mohu snadněji prokázat, pokud věc mám u sebe či na dosah ruky. (Například se předpokládá, že košile, kterou mám na sobě, je moje.) Na grafických listech pak vidíme na první pohled abstraktní kompozice, které však zakrývají vyobrazení pod nimi. Jedná se o vnitřní orgány jako jsou plíce, žaludek, játra nebo ledviny. Pokud tato vyobrazení propojíme s názvem cyklu, určitě nás napadnou nejrůznější možnosti interpretace díla. Práce Vény a arterie, která vznikala v letech 1993–2000, má vztah k České republice; autorka totiž použila červené a modré skleněné korálky pocházející z Čech, navlékla je na dva dráty a spustila po stěně dělící výstavní prostor. Expozici pak doplňuje výběr jihoněmeckých amuletů s motivem srdce z 18. a 19. století, příklady světa srdcí v lidovém umění ze sbírek Bavorského národního muzea.

Zájem Kiki Smithové o lidské tělo patrně pramení i z faktu, že se v roce 1985 začala vzdělávat jako zdravotnice v brooklynské nemocnici Bedford Stuyvesant Interfaith Hospital. Lidské tělo zobrazovala již v počátcích své kariéry. Známé jsou její provokativní instalace například Game Time z roku 1986, která vznikla v době rychlého šíření onemocnění AIDS a skládala se z dvanácti skleněných nádob naplněných krví, s nápisem: „V lidském těle je přibližně 12 pint krve“. Nebo Tale z roku 1992. Dílo představovalo plazící se ženu a táhnoucí za sebou dlouhou řadu exkrementů. Poukazovalo tak na příjímání studu za tělo „které se vymklo kontrole“, ale také zpochybňovalo představu, že ženské tělo je pouze objektem zájmu mužského pohledu. Smithová během své kariéry často tematizovala „skryté“ aspekty těla, jako jsou tělesné tekutiny, trávicí orgány a exkrementy. Taková díla ale v Mnichově chyběla. I když se zde objevovala vyobrazení vnitřních orgánů, práce připomínaly kresby z anatomického atlasu, či působily společně s dalšími elementy spíše dekorativně.

Ačkoliv Smithová využívá srdce napříč svojí tvorbou, větší část vystavených prací pocházela z jejího archivu, a byla tudíž doposud veřejnosti neznámá. Srdce je prezentováno ve dvou rovinách, jednak stylizovaně tak, jak jej vídáme kolem sebe, jednak realisticky, což může do jisté míry působit surově, nikoliv však teatrálně. Kurátorům se ve spolupráci s umělkyní podařilo touto cestou připomenout významy a konotace symbolu, na které se dnes již možná zapomíná.

Schematizované srdce mohlo výstavu posunout někam k líbivému kýči, což možná bylo částečně podpořeno i vybranými materiály – například již zmiňované třpytky či růžová barva u některých prací – , a také technikami, jež nacházíme spíše na okraji uměleckých projevů a které se používají například při práci s dětmi, jako jsou gumová razítka, otisky prstů nebo tisk bramborami. Umělkyně tak předvedla nebezpečnou hru, při níž zkoumá hranice umění. Úmyslně se vystavila nebezpečí, že její snažení může skončit i nezdarem. Smithová však vychází z této hry jako jednoznačný vítěz.

KIKI SMITH – FROM MY HEART

03.11.2023 – 21.01.2024

Kurátoři: Dr. Birgitta Heid und Dr. Michael Hering, Státní grafické sbírky Mnichov