Nadace Hollar

Guillaume Apollinaire: Pásmo.
Báseň v překladu Karla Čapka vydalo nakladatelství Ve stráni v Úvalech u Prahy roku 2018. Knihu v grafické úpravě Rostislava Vaňka ručně vysázel typem Rockwell Monotype a vytiskl na rustikální konopný papír vlastní výroby Lubomír Krupka. Měkká obálka z téhož konopného papíru, formát 350×250 mm, ochranné kartonové pouzdro. Vydání je ilustrováno čtyřmi originálními magnetickými grafikami Evy Čapkové. Náklad 20 číslovaných a 5 autorských výtisků.

Poéma Pásmo Guillauma Apollinaira náleží ke knihám, které každá generace znovu čte pro závažnost jejich poselství, obdivuje pro jejich originalitu a které si zamilovává pro jejich stále svěží krásu. Každé nové vydání může být poměřováno s řadou předchozích a představuje pro nakladatele otázku prestiže a velkou výzvu. Ačkoli se všechny bibliofilské tisky z produkce nakladatelství manželů Krupkových vyznačují vysokou řemeslnou kvalitou a estetickým standardem, a mnohé i uměleckou exkluzivitou, vydání Apollinairova Pásma v klasickém překladu Karla Čapka je skutečným klenotem celé řady.
Kniha zaujme již na první pohled svými rozměry a originálním výtvarným řešením obálky. Rostislav Vaněk, autor grafické úpravy, zvolil velkorysý, pro poezii poněkud atypický formát 35×25 cm. Obálku v přírodní barvě konopného papíru zdobí shluk náhodně se překrývajících liter „g“ a „a“, tedy iniciál básníkova jména. Výrazný, plasticky působící typografický motiv na obou stranách obálky vytvořil Lubomír Krupka vícefázovým tiskem liter z plexisklových šablon.
Pro obálku i knižní blok byl použit stejný ručně čerpaný papír vlastní výroby Lubomíra Krupky ze stoprocentního konopí. Rustikální konopný papír se vyznačuje hrubší povrchovou texturou a lehkým nádechem přírodního zabarvení. Text básně byl ručně vysázen vzdušnou sazbou z písma Rockwell Monotype. Ručně šitý knižní blok je do obálky volně vložen. Kniha je opatřena ochranným kartonovým pouzdrem, její náklad činí pět autorských a dvacet číslovaných výtisků. Většina nákladu je ilustrována černobílými grafickými listy Evy Čapkové, několik exemplářů má grafiky provedené v barvě.
Intenzivní spolupráce nakladatelství Ve stráni s malířkou a grafičkou Evou Čapkovou přinesla během posledních tří let již několik pozoruhodných bibliofilských realizací. Vzpomeňme alespoň vydání Máchova Máje a Havrana od Edgara Allana Poea, obě ilustrovaná strukturálními grafikami. V nedávné době začala Eva Čapková tvořit rovněž technikou magnetické grafiky a vrátila tak život originální grafické metodě, která od úmrtí svého objevitele Vladimíra Boudníka v roce 1968 upadla na bezmála padesát let do zapomenutí.
Tvorba matrice magnetické grafiky vychází z kresby zředěným lakem s příměsí ocelových pilin. Následně je tisková deska vystavena působení magnetu, piliny se uspořádají ve směru magnetického pole a lak se ponechá vytvrdnout. Po barevném zpracování matrice a otisknutí v lisu se na grafickém listu objeví jednak výrazná primární struktura, vytvořená kresbou lakem, jednak sekundární jemná síť magnetických siločar. Zatímco Boudník používal k magnetizaci pilin elektromagnet, Čapková pracuje obvykle s feritovými magnety.
Zásluhou nakladatelství Ve stráni byly v roce 2018 vydány dvě historicky první bibliofilie, ilustrované exkluzivní a náročnou technikou magnetické grafiky. V případě Matematické poezie, jejíž text je tištěn výhradně z matematických či dalších vědeckých značek, graficky uspořádaných do sonetů a jiných básnických forem, jde spíše o bibliofilskou anekdotu či kuriozitu. Pásmo Guillauma Apollinaira naproti tomu představuje již regulérní vydání jednoho z klíčových děl moderní světové poezie. Nezvyklý rozměr jeho stránek navíc umožnil ilustrátorce pracovat s mimořádně velkým formátem grafických listů – přibližně 30,5×14 cm.
Na široké škále mezi realistickou deskripcí a ryzí abstrakcí mají ilustrace Evy Čapkové vždy blíže k druhému pólu. Často však v sobě obsahují více či méně zřejmý symbolický motiv, který dovoluje vnímavému divákovi odhalit téma grafického listu. Mezi ilustracemi Pásma se takový snadno identifikovatelný motiv nachází v prvním listu, kde se na horizontu abstraktní „krajiny“ objevuje náznak siluety Hradčan. Nepochybně odkazuje k jedné ze vzájemně se prostupujících tematických linií poémy – vzpomínce na procházku večerní Prahou.
U zbývajících tří grafických listů podobně čitelný náznak chybí. Někde lze tušit obrys lidské tváře, jinde siluetu postavy, obojí ale se značnou dávkou svobodné imaginace. Domnívám se však, že autorčiným záměrem ani nebylo pokaždé evokovat v divákovi určitý konkrétní obraz básně. Klíč ke čtení těchto abstraktních námětů bych hledal spíše ve slavném dvojverší Apollinairovy poémy:
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi
Podobně jako se básník nechává volně unášet proudem svých vzpomínek, ilustrátorka otevírá čtenáři volný prostor k asociaci vizuálních představ.
Kromě samotných veršů poémy podporuje tuto domněnku také intenzivní vztah Evy Čapkové k dílu Vladimíra Boudníka a jeho žáka Oldřicha Hamery. Hlavní ideou Boudníkovy teorie explosionalismu je právě asociace představ na základě náhodných struktur. Vedle skvrn oprýskané omítky, tvarů mraků a skal uvádí Boudník jako příklad podobných struktur také kresbu mramoru. Pro Oldřicha Hameru, nadšeného amatérského geologa a mineraloga, se bohaté a delikátní kresby achátů, jaspisů a dalších minerálů staly celoživotní uměleckou inspirací. Příběh všech tří jmenovaných dokazuje, že i abstraktní umění, třebaže vychází ze svobody lidských představ, obnovuje nutně svou autenticitu a sílu dotykem s realismem přírody.

Obr. od shora:
Pásmo, obálka
Pásmo, ukázky textu a ilustrace