Josef Hampl – ohlédnutí za 23. Cenou Vladimíra Boudníka
Cena Vl. Boudníka 2017
Josef Hampl
„Tak jsem se dožil 85 let, a je příjemné si ještě něco pamatovat. A tak si vzpomínám, že jsem kdysi dělal grafiku a pravda dělal jsem ji rád. Je to způsob vyjádření, který mne provází celý život, který přešel do jiných technik, ale grafické myšlení mne neopustilo. To výtvarné zápolení má něco do sebe. Hlavně se člověk nenudí.“
Josef Hampl, leden 2018
Josef Hampl (1932) je nenápadným umělcem. Můžeme mít pocit, že jeho dílo známe, jsou to ale vždy jen části nebo ukázky jeho mnohovrstevnaté, svébytné a v zásadě monumentální tvorby, které výstavami vyvstávají na povrch. Josef Hampl přemýšlí a tvoří v cyklech – v do důsledků promýšlených celcích, jejichž podstata tkví v grafičnosti, v poetice papíru, v hledání „textury universa“.
Známe zejména tu část jeho umění spjatou s tvůrčími začátky, s okruhem Vladimíra Boudníka. Setkání s ním nebylo pro Josefa Hampla jen motivickou inspirací, ale iniciací, počátkem soustavného myšlení uměním. „Každý den vytvořit malou grafičku“ je jeho krédo – život s tiskem, soutiskem, s materiálem, rozvíjení imaginace. Umění se stává součástí každodennosti a je všude kolem. V 60. letech, kdy Josef Hampl pracuje ve fabrice, tvoří struktury. Zkoumá způsoby tisku – negativní strukturální grafiku, frotáž, kontratyp, aktivní grafiku, ofset. Zkoumá způsoby kresby. V letech 1967 – 1990, kdy působil na Akademii výtvarných umění v Praze jako odborný asistent v grafických ateliérech, se jeho tvorba svobodně vrství v nesčetných formách osobitého a přitom se současností provázaného kresebného projevu – šitá kresba, stříhaná kresba, mikrotužková kresba, perforáž, koláž. Samotný papír nabývá v díle Josefa Hampla na významu, není jen plochou pro otisk, ale také efemerním objektem „vrostlým“ do krajiny (v instalacích v 70. letech), je nástrojem nebo objevem formovaným do geometrických rastrů. Po roce 2010 nachází „papír“ vosích hnízd. Hmota takového papíru je plastická a zároveň grafická, grafická svou vnitřní kresbou, texturou, jako mramor nebo travertin. Josef Hampl ve své pokročilé tvorbě přechází od struktury k textuře, k textuře ve způsobu jakým ji vnímá geologie, jako prazáklad neměnné a odvěké stavby hornin, řádu universa. V geologii textura vypovídá o vlastnostech horniny, charakterizuje prostorové uspořádání částí nějakého celku a síť jejich vztahů. V případě Josefa Hampla je textura metaforou skladebnosti universa. Vtělil ji do obrazu způsobem citlivé, poetické a zároveň racionalizované organisované práce s papírem. Ve svých souborech vyčerpá skladebné možnosti jednoho typu textury, logického stavebního řádu. „Vždycky tam je kruh“, říká rád s nadsázkou autor. Ale pokaždé jinak. Soustavná grafická práce plná proměn, jemných fazet a tvůrčího experimentu, monumentalita souboru děl invenčního zpracování bez časového a generačního omezení je důvodem, proč se laureátem ceny Vladimíra Boudníka pro rok 2017 se stal právě on.
PhDr. Eva Bendová
text pro katalog Grafiky roku 2017 a 23. Cena Vladimíra Boudníka
fotky z předávání Ceny Vladimíra Boudníka, 14. února 2018, Clam-Gallasův palác v Praze, Josef Hampl, prof. Eva Kislingerová, Mgr. Kateřina Obozněnková, Ing. Michal Najman.
Manželé Josef a Hana Hamplovi, leden 2018, ©Ondřej Tylčer.