Pro zadané slovo nebyly nalezeny žádné výsledky

Zpět

Tereza Lochmann je 27. laureátkou Ceny Vladimíra Boudníka

Cena Vladimíra Boudníka je společenské ocenění výtvarníků za tvůrčí přínos české grafice, za přesvědčivý a výrazný soubor grafických děl objevného výrazu či formy bez časového a generačního omezení. Vedle významných a vývojem umění ověřených jmen chce poukázat na jedinečné a v tom smyslu i perspektivní tvůrčí výkony umělců mladší generace.

27. laureátkou Ceny Vladimíra Boudníka

za významný tvůrčí přínos v oblasti grafické tvorby,

za přesvědčivý a výrazný soubor grafických děl objevného výrazu či formy bez časového a generačního omezení

je Tereza Lochmann.

Nejmladší laureátka Tereza Lochmann ( *1990 v Praze) studovala na UMPRUM v Praze, následně ukončila magisterský program na École des Beaux-arts v Paříži.
Ve Francii byla nominována na cenu Révelations Emerige pro mladé umělce (2018) a na cenu Antoine Marin za malbu (2022). V roce 2020 byla laureátkou residenčního programu Muzea Picasso v Antibes. Její práce jsou zastoupeny ve sbírkách měst Sarcelles a Pantin a ve sbírce FRAC Picardie. Pravidelně spolupracuje na socio-kulturních a uměleckých projektech ve školách, zejména na pařížském předměstí. Od roku 2021 vede kurz kresby na École des Beaux-Arts v Paříži. V současné době žije mezi Prahou a Paříží. Zastupuje ji pařížská galerie Kaléidoscope.

VIDEO – TEREZA LOCHMANN 
autor videa: Ondřej Herskovič

Reportáž ČT – Události v kultuře 31.03.2022

WEB TEREZA LOCHMANN

Komise Ceny Vladimíra Boudníka 2021: loňský laureát Jan Vičar, PhDr. Hana Larvová (loňská předsedající) a nově přebrali pomyslnou štafetu: Mgr. Barbora Kundračíková, PhD., Mgr. et MgA. Ján Lastomirský a MgA. Mgr. Jana Šindelová.

Na 27. Cenu Vl. Boudníka byli nominováni:

Lenka Falušiová, Jiří Kornatovský, Dana Chatrná, Dana Puchnarová.

Medailon 

Na začátku letošního roku udělovala porota již 27. Cenu Vladimíra Boudníka.  Získala ji mladá umělkyně Tereza Lochmann, jejíž experimentální grafická tvorba je příkladem nekonvenčních výtvarných přístupů, které si s charakterem této ceny, věnované dnes již legendárnímu zakladateli české moderní grafiky v polovině dvacátého století, neodmyslitelně spojujeme.

Grafika je středobodem tvorby Terezy Lochmann. Soustřeďuje se v ní na dřevořez, pracuje s ním ale naprosto svobodně; propojuje ho s dalšími výtvarnými formami od malby přes sochu až k prostorovým objektům. Svým netradičním pojetím tak mění původně klasickou techniku v živé, spontánní a ryze současné výtvarné médium. Upřednostňuje v něm velkoformátové grafiky, které někdy spojuje do diptychů nebo triptychů. Prioritou se často stává samotná matrice, se kterou autorka zachází jako s výtvarným artefaktem. Dál s ní pak pracuje, zkoumá způsoby jejího přetváření pomocí různých technologických postupů. Experimentuje také přímo s dřevěnou materií, kterou si pro svou práci vybírá, často ryje na použité dřevo, části nábytku, staré dveře. Výsledkem je vizuálně velmi působivý reliéf s dokonale zvládnutou technikou rytí, který svou expresívní robustností připomíná až „váchalovský“ rukopis. Právě materiál s „pamětí“ je to, co autorku inspiruje nejvíc.

Přidává k ní osobní významy, které prostřednictvím svérázné ikonografie odkazují k bezprostředním zážitkům, vzpomínkám, ale také k legendám, mýtům nebo literárním tématům. Spolu se specifickou škálou jemných barevných valérů, kterými se vyznačují práce z posledních let, vytváří Tereza Lochmann svérázné experimentální dílo, které posunuje a dál invenčním, kreativním způsobem rozšiřuje limity původně klasické formy grafického díla.
PhDr. Hana Larvová

.

Přesahy v grafické práci Terezy Lochmann jsou patrné na první pohled.
Umělkyně tvoří doslova v prostoru (ryté židle).
Matrice se stává finálním objektem a často je více instalací, než
školometsky pověšená vedle tisku na stěně. Figurace (kruté děti) a
tělesnost (pohled na vlastní nohy) jsou zásadními motivy. V poslední
práci spojila akci (močení) s jejím záznamem do dřeva. Práce Terezy Lochmann nejsou „krásné“ na první pohled. Tisky jsou nahrubo ryté, domalované expresívními tahy štětce a rozhodně nepůsobí tak, že by je ovlivnila česká „grafická škola“ nebo studium na VŠUP. Tereza se etablovala v Paříži, kde také dostudovala grafiku na École Des Beaux Arts. Myslím si, že její práce si zaslouží naši pozornost, třeba i
proto, že Tereza odešla z poklidných luhů a hájů české kotlinky.
Jan Vičar, v Remeši, 10.3.2022