Nadace Hollar

Poslední rozloučení se bude konat 22. 6. v 12 hodin Bazilice sv. Markéty v Břevnově.

Upřímnou soustrast rodině a všem blízkým

—–

Pavel Sukdolák kreslil tužkou a uhlem už na obecné škole. Za války získal darem od malíře Otakara Štáfla temperové barvy. Během studia na Akademii se po roce 1948 snažil vyhnout politickým tématům a utíkal ke svým výtvarným vzorům – tvůrcům českého gotického malířství, Rembrandtovi, Piranessimu nebo Mařákovi. Ze zahraničních umělců pro něj byli nejdůležitější Chagall, Klee, Ernst a Picasso. Za studií na Akademii restauroval spolu s Jaroslavem Altem obrazy v Želivském klášteře.

V letech 1957–1960 působil jako ilustrátor časopisů Květen a Plamen. V 60. letech tvořil ilustrace pro edici Světová literatura, nakladatelství Mladá fronta, Státní nakladatelství dětské knihy nebo Československý spisovatel. Ilustroval bibliofilská vydání textů Charlese Baudelaira, Jana Skácela, Konstantina Biebla, Borise Pasternaka a Karla Hynka Máchy. V devadesátých letech ilustroval bibliofilské tisky Nakladatelství a knihkupectví Aulos. Je také tvůrcem Ex libris a autorem návrhů na poštovní známky.

Od 60. let se zabýval volnou grafickou tvorbou, kterou tiskl vlastním tiskařským lisem na ručním papíru. Jeho hlavní technikou je vícebarevný lept tvořený soutiskem 3–4 desek a akvatinta. Záhy po odchodu z Akademie si vytvořil vlastní osobitý styl, typický svou barevností, dělením plochy, stavbou prostoru a duchovního obsahu. Stejný důraz klade na linii i barvu a jejich vzájemnou harmonii. Kompozice grafických listů, kterou nejprve vytváří pastelem, je zdánlivě lapidárně jednoduchá a vychází ze základních geometrických obrazců se symbolickým významem – trojúhelník, pravoúhlé obrazce, polygon, kruh nebo spirála jako univerzální trajektorie pohybu. Jeho vizuální představivost pracuje podle stejných principů jako příroda, která kombinací nemnoha elementárních prvků podle jednoduchých pravidel dospívá k nesčetným proměnám forem a marnotratnému bohatství krásy.^[3]

Nejosobitějším rysem jeho výtvarného projevu je všudypřítomné, mnohovrstevné a sofistikované uplatnění znaku, kterým rytmizuje kompoziční schéma a dodává dynamiku námětu a zároveň navozuje příznačnou atmosféru nedopovězenosti, znepokojivých náznaků a tajemství. Jeho abstraktní schematické znaky jsou odvozené z reálných objektů: strom, vodní kapka, nebeská tělesa a souhvězdí, ulita, rybí či ptačí hlava, soví oči, hmyzí křídla. Člověk je v jeho dílech přítomen jen zástupně, formou lidských výtvorů a staveb jako je okno, hlavice iónského sloupu, loď, obloukový most, věž, cibulová věžní báň. Sukdolákovo úsilí o umělecké poznání archetypálních forem a jejich geneze, tedy esenciálních zákonů bytí, má nejblíže k tvorbě Paula Kleea.

Pavel Sukdolák kromě toho vytvářel technicky složité, barevně citlivě laděné dřevořezy i barevné litografie, v nichž zachycuje poetické vzpomínkové krajiny, složené nejčastěji z izolovaných abstrahovaných znaků plné vznášení, otáčení, víření a chvění.

Barevné lepty Pavla Sukdoláka představují snový svět plný tajemství a odrážejí hluboké duchovní vztahy mezi člověkem, přírodou a zemí vyjádřené barvami, symboly i znaky. Zdrojem inspirace je pro něj krajina rodné Vysočiny a její tvarová rozmanitost, barevnost a dokonalost přírody. Do grafických listů se promítají také vzpomínky z dětství na tajemný podmořský svět, který v něm se svou bohatou perleťově třpytivou různorodostí evokovaly různé ulity, mušle a lastury, které ve své dílně zpracovával na knoflíky jeho otec.

převzato z Pavel Sukdolák – wiki